Konec slezin na Majlontské rychtě

Několik let jsme se bez výjimky pravidelně scházeli každé sudé úterý na Majlontské Rychtě. Někdy nás bylo jen patnáct, většinou něco přes dvacet a někdy kolem třiceti. Většina z nás povečeřela, dali jsme si pár piv či lahvinku vína, zahráli na kytary, zazpívali, poklábosili a všichni byli spokojeni. Mimo tyto sleziny jsme se taky cca jednou za dva měsíce sešli ve větším počtu 40-50 lidí např. na Martinskou husu, Vánoční besídku, Zvěřinové hody, či jen tak v sobotu ukončit výlet.
A právě na osmnáctou hodinu této soboty (4.4.2015) jsem na poslední slezině zamluvil u servírky těch našich pár štamgastských stolů na ukončení sobotní akce s tím, že ji ještě v sobotu pár hodin před příchodem zavolám a upřesním počet míst. V tento okamžik nastal první problém. V 16 hodin jsem servírce z Bílovic zavolal a ona mně sdělila, že naše stoly jsou obsazené a sednout si tam budeme moci jen za předpokladu, že stávající hosti odejdou. Slyším dobře? Vždyť mám ty stoly pro cca pětadvacet lidí objednány, zarezervovány na večeři a posezení jako o každé slezině! Měli jsme ale štěstí. Naše hospůdka byla při našem příchodu liduprázdná, stoly jsme sice nachystané neměli, ale to nebyl problém, svépomoci jsme si je upravili sami. Dalším překvapením bylo, že neměli na čepu desítku, kterou tam vždy konzumujeme, to ale není problém, měli Dalešickou jedenáctku, tak není co řešit. Na každém stole byla upoutávka na pečená žebra, paráda, to si dáme. Nejsou, stejně jako ta desítka. Ach jo. No co už, vybereme něco z jídelního lístku. Já si náhradou vybral obloženou topinku, manželka držící redukční dietu, dětskou porci noků se smetanovou omáčkou, kuřecím masem a brokolicí. Ne, to vám dát nemohu, říká servírka, to je určené jen dětem. Tak si naúčtujte třeba sedmdesát procent ceny, celou porci nesním, říká manželka. Ne to nejde, trvá na svém servírka. Přiznám se, že v tento okamžik jsem již byl trošku rozladěn a právě do tohoto okamžiku mně zavolala majitelka restaurace, Lucka, co že máme za problém. Nechtěl jsem si na personál stěžovat a řekl jsem jí, že si to tu na místě vyřídíme sami. Lucie však naléhala, tak jsem jí sled událostí popsal, Lucka se mně snažila vysvětlit některé okolnosti, za zbytek se omluvila a sdělila, že manželka tu dětskou porci noků dostane a vše bylo vysvětleno a zdálo se, že problémům je konec. K mému překvapení tu porci od servírky nakonec stejně nedostala, navíc namísto objednaného suchého červeného Tramínu deklarovaného v nápojovém lístku jsme obdrželi Tramín polosladký, hrůza, ale už jsme nechtěli situaci hrotit, tak jsme ho pokorně se skřípěním zubů popíjeli. Kamarádi u vedlejšího stolu po HODINĚ čekání dostali nedopečené plněné řízky se studenými bramborami, ale i oni nechtěli vyhrocenou atmosféru ještě více hrotit. Dnešek se prostě na Majlontské Rychtě nevydařil, tak si aspoň zazpíváme. Požádal jsem servírku o ztlumení rádia a v tento okamžik mně dost agresivně kuchař sdělil, že na to naše brnkání máme „povolené“ jen úterky a tak se rádio neztlumilo. V pořádku, děkuji, zaplatím, když si takto vážíte hostů, kteří vám v počtu pětadvaceti přijdou do úplně prázdné hospody udělat kšeft, asi tu už není co řešit a tak namísto abychom tu poseděli do závěrečné, jsem to před devátou vzdal a odebral se i s manželkou domů.

Následně kuchař celou situaci demagogicky překroutil a majitelka Rychty Lucie, aniž by byla v inkriminovanou dobu na Rychtě, se na základě těchto překroucených a smyšlených infornací pustila do obhajoby svého neprofesiálního personálu, zvolila se mnou velice konfrontační tón a víceméně obvinila mě, že jsme rezervaci neměli, že hrát na kytary máme domluvené jen v úterý, v sobotu to rušilo ostatní hosty restaurace a stěžovali si (byli tam tři kuchařovi kumpáni), že dětské jídlo je pro děti a ne pro dospělé, že Rychta není na našich tržbách, které činí padesát tisíc ročně závislá (z tohoto údaje se dá lehce dopočítat o kolik personál Lucku okrádá) a že po mém brzkém odchodu se někteří členové naší skupiny omlouvali personálu restaurace za mé nevhodné a arogantní chování a že můj příspěvek je překroucený a urážlivý.

Abych byl úpřimný, očekával jsem spíš omluvu a nabídku k narovnání vztahu, ale výše zmíněné mě jen utvrdilo, že nás na Rychtě již více nechtějí, proto jsem se s Luckou rozloučil a popřál jí mnoho štěstí do dalšího podníkání.

Příští slezinu již máme v Pub stylu a chce se mně věřit, že si nás tam budou vážit.

Ivson